S menstruačním kalíškem na cestách

S kalíškem na Novém Zélandu

Podnikla jsem už hodně cest po světě, ale většinou vždy jen na jeden měsíc. V takovém případě jsem si prostě vzala dvě plata hormonální antikoncepce po sobě a menstruaci neřešila. V roce 2007, bylo mi 26 a měla jsem čerstvě po škole, jsem se vydala na tři měsíce na Nový Zéland. Tak dlouho jsem antikoncepci v kuse brát rozhodně nechtěla. Navíc mám přeci kalíšek Mooncup!

Už v Tanzanii jsem kalíšek používala, ale to bylo něco jiného. Spali jsme v „hotýlcích“, a tak alespoň nějaká koupelna vždycky byla. Na Zéland jsem se vydala pouze se stanem a po zhlédnutí cen hostelů nepřipadala možnost koupelny v úvahu. Myli jsme se jednou za čas, když jsme míjeli nějakou řeku nebo potok. Ke konci našeho pobytu už na Zélandu začínala zima, takže to bylo „celkem zajímavé“ a vždy hodně rychlé mytí :)

Kalíšek mě nezklamal! Ačkoliv ho používám už skoro dva roky, pro jistotu jsem si s sebou vzala nějaké slipové vložky – samozřejmě jsem pak všechny zas přivezla domů. A došlo i na to vyvařování v ešusu na benzinovém vařiči – vše bylo v pohodě, můj přítel to taky přežil.

První menstruace mě zastihla právě když jsme se chystali na výlet na mořských kajacích. Dříve by to pro mě byla dost tragická situace, protože po celodenním používání tamponů mi bývalo dost špatně a s vložkami to ve vlhkém kajaku opravdu nejde. Takhle jsem byla v pohodě. Trochu jsem zaváhala, když na vypláchnutí kalíšku byla k dispozici jen nachytaná dešťovka, ale vše bylo nakonec v pořádku. Kalíšek jsem vyplachovala jen ráno a večer a celý den jsem menstruaci neřešila – ani jsem na ni nepomyslela. Není ani divu, když jsme spali na nádherných plážích, pádlovali ve vlnách Cookova průlivu a pozorovali lachtany dovádějící kolem našeho kajaku.

Když přišla druhá menstruace, zrovna jsme vyráželi na několikadenní trek přes pohoří. Celou dobu jsme měli dost mlhavo, trochu i pršelo a rozhodně to nebylo na koupání. Jak jsem byla ráda, že mám kalíšek a nemusím ráno i večer hledat vhodný potok na mytí intimních partií! Pitné vody jsme měli tentokrát dostatek, na mapě jsme měli vyznačená místa, kde je možné ji nabrat. Pokud jsme přímo u vody nespali, vždy jsem ji ale využila hned u zdroje a kalíšek omyla, abych pak nemusela na kalíšek použít vodu na pití, kterou jsme nesli na zádech. To bylo jen ve výjimečných případech.

Napotřetí jsme byli na farmě u našich přátel a pracovali u koní, s ovcemi a dobytkem. Bydleli jsme na farmě, takže co se týká hygieny, bylo to samozřejmě nejjednodušší. Často jsme ale byli na nohou v terénu celý den a byla jsem moc ráda, že se na kalíšek mohu stoprocentně spolehnout. Jednou večer jsme seděli u vína s farmářem, jeho ženou a její kamarádkou. Vyptávali se na Čechy a co budeme dělat za práci až se vrátíme, a tak nevyhnutelně došlo na téma kalíšek. Ženy to velmi zaujalo, ale ze začátku to vypadalo, že „o co vlastně jde“, mnohem rychleji pochopil farmář. :) Po delším vysvětlování usoudil, že už na to nemá nervy a i s mým přítelem odjel do hospody. Mě pak čekal podrobný výslech.

Kalíšky od jiné firmy, než je Mooncup, jsem našla v jednom obchodě na západním pobřeží. Byl to takový ten typický obchod „zdravý životní styl“. Když jsem se ale nadšená šla zeptat prodavačky, jak se kalíšky prodávají, téměř mě odbyla. Byla to asi jen zaměstnankyně, která si bohužel myslela „jakou nechutnost mi to sem zas šéfová dala“. Přes záporný postoj některých žen si já osobně myslím, že je jen otázkou času, kdy kalíšek bude nejpoužívanější hygienickou pomůckou v mnoha zemích světa.