Milostné umění napříč staletími - 3. díl

V prvním a druhém díle jsme si nastínili situaci ve starověkých dobách a na konci minulého dílu jsme se letmo dotkli křesťanství. Viděli jsme tu velkou změnu, která nastala. Dříve byla sexualita normální a běžná (někde dokonce i posvátná), nyní byla církví prohlášena za hříšnou a už pouze mluvit o sexu bylo velkým tabu.

Nesezdaní lidé měli předmanželský sex přísně zakázaný, pokud by se o něj jenom pokusili a byli při tom dopadeni, čekal by je přísný trest. Což platilo ale hlavně pro vlivné rodiny. Čím byli lidé chudší, tím byl přístup k erotice snadnější. Zvláště na venkově měla většina zábavy silný erotický podtext a prostí lidé cudností rozhodně neoplývali. Co jim ale na rozdíl od „starověkých milenců“ chybělo, byla fantazie.

V kazatelnách se stále dokola mluvilo o tělesném hříchu a o tom, že „akt lásky“ je určený pouze k plození dětí ve svazku manželském. Hledat v něm jakékoli potěšení by bylo hříchem smrtelným. Ale i pokud jste byli manželé, jedinou povolenou polohou byla (dnes známá jako) „misionářská“. Tedy žena musela být muži podřízená a být vždy pod ním. Nesměla se vůbec nijak projevit či naznačovat, že se jí milování líbí. Doporučené bylo ležet a modlit se. V církevních spisech se naopak objevoval výčet poloh, který byly zakázané (autor tohoto „předpisu“ měl buďto velmi dobrou představivost nebo bohaté zkušenosti).

Zajímavost: vznikly dokonce jakési církevní katalogy, kde se vypočítávají různé necudnosti a u nich jsou uvedeny „taxy“, jak dlouho se hříšník musí postit, pokud by se jich dopustil.

V kazatelnách se stále dokola mluvilo o tělesném hříchu a o tom, že „akt lásky“ je určený pouze k plození dětí ve svazku manželském.

Sex a žena

Církevní otcové tvrdili, že z morálního hlediska je necudností vina vždy žena. Hříchem bylo nejenom sex provádět, ale také pouhé pomyšlení na něj. Jistý německý teolog tvrdil, že každá žena, která při pouhém pomyšlení na sex nezčervená, je ve své duši prostitutkou. Jiný zase učil, že manželka nemá mít ze sexu žádnou rozkoš, pouze má vycházet svému muži vstříc. Pokud přitom cítí potěšení, je v duši zkažená.

K předmanželskému sexu se církev nevyjadřovala, a pokud takový odhalila, přísně jej potrestala. Otázkou jinou byl mimomanželský sex, nad kterým se přivíraly oči a návštěvy nevěstinců byly neochotně tolerované. (Jakpak by ne, z mnohých stejně plynuly nemalé příjmy do státních pokladnic.)

Nevěstince

Návštěvy nevěstinců tedy byly povolené, ale po jejich návštěvě musel věřící učinit upřímné pokání. (Představuji si to takto: ano zhřešil jsem, užil jsem si, ale je mi to upřímně líto. Avšak nemohu slíbit, že tak neučiním další noc znovu…)

Ve středověkém nevěstinci mohl muž ukojit naléhavou sexuální potřebu, ale jakákoli milostná hra (tedy předehra), líbání či hlazení bylo přísně zakázáno. Tyto zákazy se objevovaly i v předpisech fungování pařížských nevěstinců. V jednom církevním spise se psalo, že nevěstka je tu jen proto, aby uspokojila muže, ale lásku si měl muž schovat domů pro manželku.

Zajímavost: Sixtinská kaple byla dokončena právě díky nevěstincům. Respektive díky daňové reformě, která zvýšila daně veřejným domům a díky těmto penězům, bylo možné zmíněnou stavbu dokončit.

scéna z nevěstince
Scéna z nevěstince, autorem je Brunswick Monogrammist, 1537; galerie v Berlíně

Zvláštní nařízení

V benediktinských klášterech spali všichni mniši společně, obvykle několik na jednom lůžku, a nazí. Aby se mladí mniši mezi sebou neosahávali, bylo v klášteře Sankt Gallenu vydáno zvláštní nařízení, které posléze přijala také většina blízkých klášterů. Vedle každého novice musel spát starší bratr a ten jej musel v noci doprovázet s lucernou na toaletu a kontrolovat jej, zda se nechce ukájet hříchem „onanovým.“ (Ze článku Historie antikoncepce 1. část: Onan „vyplýtval své semeno“ na zem, aby nezplodil dítě s vdovou Tamar po svém bratrovi. Mít ale pohlavní styk, který nevedl ke stvoření dítěte, bylo hříšné a Onan byl proto potrestán smrtí. Jméno tohoto nešťastníka máme pevně spojené se známou činností: onanií.)

Stejný dohled si církev přála mít nad všemi věřícími, k tomu sloužily zpovědi, stejně jako přepadové noční kontroly. Ve městech měl rychtář povinnost hlídat „počestné spaní“. Mohl proto v noci vniknout do kteréhokoli domu a zjišťovat tak, jestli spolu na loži spí jen lidé řádně oddaní.

Zajímavost: Na jednom církevním koncilu se snažili přesně matematicky určit, kde končí rozkoš a začíná hřích. Nakonec došli k číslu, kolik může mít žena za svůj život milenců, aby byla její duše ještě spasena, pokud ovšem poté učiní pokání a stane se cudnou. Dospěli k číslu čtyřicet, které pak obecně platilo v celém „křesťanském světě.“ Pokud bude mít žena méně než čtyřicet mužů je pouhou hříšnicí, pokud však bude číslo větší, její duše beznadějně propadne peklu.

Pokud se ptáte, jestli toto platilo i pro muže, tak nikoli. O těch se vůbec nezmiňovali, neboť se všeobecně věřilo, že muž je chytřejší než žena. Tím pádem se choval zodpovědněji a ve své víře byl pevnější. A koneckonců odpovědnost za tělesné hříchy mužů nesly stejně ženy, protože skrze ně pokoušel ďábel poctivé křesťany. Tento názor vychází z Bible, neboť prvotní hřích vzešel od ženy, tedy od Evy. (Jen výjimečně se našli i kazatelé, kteří ke stejné mravní čistotě nabádali také muže.)

Renesance a umění dávat rozkoš

V době renesance se pomalu začal měnit pohled na sex, nový pohled na něj zřejmě přinesly pařížské a benátské nevěstky, které pouhý fyzický akt povýšili na umění, které přinášelo rozkoš. V době renesance se do Itálie vydala i delegace českých pánů, kteří se zde také mnohému přiučili a poté se z nich v Čechách stali vyhledávaní přátelé mladých šlechtičen.

V době panování Rudolfa II. bylo na českém dvoře opravdu mnoho italských umělců. Jistý šlechtic si stěžoval na jejich italského štukatéra, že zhřešil s jeho manželkou. Jako důkaz uvedl, že jeho žena od té doby po něm požaduje nové milostné praktiky. Když se soudce ptal, odkud ví, že viníkem byl onen štukatér, vysvětlil, že stejné praktiky po něm začala požadovat i jejich služebná, se kterou se „občas potěší.“

Borgiové
Zajímavým pohledem do historie je seriál Borgiové. Zde pravděpodobně Lucrezia Borgia
od malíře Bartolomea Veneto a portrét Cesara Borgii od Altobella Melone.

V době baroka se ale začala obnovovat katolická víra a proti jakýmkoli erotickým projevům se brojilo (a tělesný styk se opět stával tabu). To, o čem se v době renesance mohlo volně mluvit, bylo nyní opět trestáno. Dokonce ani manželé o svých erotických touhách a potřebách nemluvili. Emil Zola ve svém románu Nana napsal o zámožném šlechtici, který za celá léta manželství neviděl svou manželku nahou a dle kontextu té doby, je více než pravděpodobné, že tomu tak skutečně bývalo.

Jaroslav Čechura: sex v době temna

Ve svém článku Sex v době temna Jaroslav Čechura napsal: „… každodenní život obyčejných lidí se naprosto lišil od toho, jak nám jej popisuje historiografie. Obraz bohabojných a ustrašených lidí z nich udělali až obrozenci v 19. století. Sedláci, selky, chasníci i děvečky nebývali ve věcech sexuálních tak upejpaví. Píše se rok 1701 a svobodná žena jde na jedno, pohovoří s někým, seznámí se, a když přeskočila jiskra, skončili někde v remízku – žádné cavyky. V 17. a 18. století se na českém venkově uvolněně špásovalo a běžné byly i velmi složité vztahy s několika rozvody za život a mnoha dětmi na krku. Ženy nebyly trestané, že se s někým vyspaly, pouze pokud bylo dítě „ze špásu“ nemanželské, to už úřady řešit musely. Když žena dítě odložila a utekla, vesnice se o něj postarala. Odložené děti nebo sirotci pobývali na střídačku u sedláků v okolí, u každého jeden nebo dva roky. Také bezdětní lidé takové děti přijímali, ti si ale na výchovu půjčovali i děti z rodin, kde měli potomků šest, sedm a více.“

Zajímavé sexuální dodatky

  • Je velmi pravděpodobné, že lidé ve středověku se oddávali sexu více než my dnes. Nedělalo jim problém milovat se v místnosti, kde spali další členové rodiny.
  • Ani zámožní lidé si s intimitou při sexu nedělali velkou hlavu. Je známo, že mnozí velmožové si do ložnic zvali trubadúry, aby jim při milování hráli „touhu rozněcující písně“.
  • Zajímavým příběhem je zpráva, kdy dvořané běželi vzbudit svého pána, že nepřátelé napadli hrad. Ten, aniž by ustal v milování, vyslechl hlášení a rozdal dvořanům rozkazy. Ti si přes tuto ložnici běhali do vedlejšího pokoje pro výzbroj, pán se k nim přidal až ve chvíli, kdy se aktem lásky dostatečně nasytil.

obraz z venkova
'Ženci', obraz venkova z roku 1809, uložen v British Museum.

Sexuální příručka z roku 1894 praví:

... zápornou chvílí jest svatební noc, kdy se nevěsta musí vykoupiti takříkajíc tím, že bude poprvé čeliti hrůze sexuální zkušenosti. Za těchto okolností poslyšte, drahá čtenářko, šokující pravdu. Některé ženy očekávají zkoušku ohněm o svatební noci s radostí, takových pocitů se vyvarujme! Nikdy by nemělo upadnout v zapomnění jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomálu, zřídkakdy a hlavně s nechutí.

Zdroje informací: Intimní historie - Vlastimil Vondruška , výňatek ze článku Jaroslava Čechury Sex v době temna, Wikipedia.org

Veronika Lančaričová
Autorka článku

Veronika je blogerka, která píše pro různé internetové portály a tématu menstruace se věnuje v rozhovorech a článcích v časopisech. Jejími tématy je nejenom menstruace a věci s ní související, ale také různá další ženská témata, například ženské archetypy. Minulostí se pouze inspiruje a vše přetváří do moderní podoby a potřeb dnešních žen. Píše o tom na svých stránkách Bohozena.cz. Rovněž vede kurzy, rituály a semináře pro ženy.

Články autorky

Doporučujeme také následující články

Přirozená antikoncepce

V rámci menstruačního cyklu v našem těle dochází k hormonálním změnám. Tyto změny jsme schopné samy odpozorovat či změřit. A když budeme vědět, jak naše tělo „funguje“, můžeme správně samy určit, v které dny jsme plodné a v které nikoli. Díky tomuto zjištění se můžeme v plodných dnech pohlavnímu styku úplně vyhnout či se rozhodnout pro jiný způsob antikoncepce.

Ženské pohlaví "pod lupou"

V našem dvoudílném článku se zaměříme na mužské a ženské pohlavní orgány. Všeobecně známé informace vynechám a zaměřím se pouze na to nejpodstatnější a nejzajímavější. Vzhledem k tomu, že „dámy mají přednost“ začneme u nich.

Zuzka Lhotová: "Předsudky nechte doma!"

Zuzana Lhotová je žena, jejíž život rozhodně nelze považovat za všední. Při studiu sociální antropologie na vysoké škole se rozhodla napsat originální diplomovou práci ze zahraničí a odjela do Tanzanie za malíři stylu tingatinga. Nadchla se tam pro barevné africké látky plné originálních vzorů a začala z nich navrhovat šaty. V Čechách už uspořádala řadu módních přehlídek a její značka Chizika je oblíbená nejenom mezi mladými ženami. V současné době se rozhodla odjet do Indonésie, kde bude studovat tradiční batiku a design.