Lenka Vrabcová: Má smysl zabývat se tím, co nám chce kůže říct

Lenko, existují z tvého pohledu nějaké mýty ve správné péči o pleť? Netrápíme se my ženy zbytečně různými požadavky na sebe, jak bychom se o sebe správně měly starat?

No jéje, těch je podle mě spousta. Když jsem začínala profesně s kosmetikou, cca před 30 lety, tak mnoho kosmetických firem a značek přicházelo se svým programem, jak se „správně starat“ o pleť. Zrovna v téhle branži o to není nouze. A pak už stačí „zodpovědná“ žena, která se chce o sebe starat, svěří se do rukou odborníků, bohužel mnohdy se spíš odevzdá, přestane si dělat vlastní názor, vnímat, cítit a dojde k zahlcení sebe sama různými „správně“. Nebyla jsem výjimkou a ve 20 letech jsem jezdila na dovolenou s příručním větším zavazadlem plným kosmetiky, protože jsem uvěřila, že bez těch všech zaručeně fungujících přípravků moje pleť bude strádat. No, řekla bych, že jsem v téhle oblasti experimentovala dost a strádala hlavně moje peněženka. :-)

K té "správné" péči se vyloženě nabízí otázka, jak často bychom měly chodit na kosmetiku... 🙂

Tahle otázka přichází od zákaznic opravdu často. Já ji moc v oblibě nemám, protože je to zase celé širší. Je to opravdu individuální a není to moje rozhodnutí. :-) Záleží, co od toho daná žena čeká. Někdo přijde, že chce upravit obočí, někdo zrelaxovat, jiný poradit v péči o pleť, někdo sdílet, čeho je plný, ať už je to radost, či starost. To je opravdu různé, a hlavně ani u jedné osoby to není stejné. Je to proměnlivé a je dobré koukat, co je v daný okamžik na pořadu dne.
Ono se to pořád všechno proměňuje a je třeba zajímavé, kam se s kým dostanu, třeba při dost obvyklé větě, kterou často slýchám: "Udělejte mě prosím o 20 let mladší." Že tohle neumím, raději říkám hned na začátek. :-)
A pak mnohdy vzniká zajímavé povídání, když se zeptám, proč chce dotyčná být nebo vypadat o 20 let mladší? A takhle vlastně dochází k tomu podrobnějšímu poznávání sebe sama, když si při běžném rozhovoru zvědomujeme to, jak vlastně koukáme na svět, co si o něm myslíme, jaký máme obraz o tom, jak my a svět fungujeme.

Snažím se přistupovat ke každé ženě jako k originálu a vlastně se jí na ta očekávání ptát, abychom mohly dát dohromady způsob a intenzitu. Každý z nás je jedinečný a potřebuje si toho být vědom, aby to starání se o sebe měl co nejvíce ve svých rukách. Což neznamená, že na to musí být sám (rohlíky si taky dojdu koupit, boty si taky nešiju sama), ale používat zdravý selský rozum, vytvořit si vlastní názor, vnímat sebe, mi přijde jako velmi podpůrné k dobré péči o sebe.

Ženám neposkytuješ jen kosmetické ošetření, péči a relaxaci, ale ráda se s nimi noříš i pod povrch a hledáš souvislosti případných (nejen) kožních problémů s tím, co se děje v jejich životě. Co o nás stav naší pleti vypovídá, jak k nám kůže promlouvá?

Já kůži vnímám jako hodně citlivou na nějakou vnitřní nepohodu, stres, špatné zacházení se sebou. A myslím si, že k nám kůže může promlouvat formou různých ekzémů, alergií, akné, lupénky a různých dermatitid a jiných kožních problémů či jen tím, že se prostě necítíme dobře a říkáme, že se necítíme ve „své kůži“. Z mého pohledu má smysl se zabývat tím, co nám kůže chce „říci“, pokud je to dlouhodobější problém a nejedná se třeba jen o místní krátkodobé podráždění. Každý máme svůj jedinečný příběh a mnohdy je moc zajímavé se poznávat ještě jinak a zkoumat, kdo já to vlastně jsem, co mi dělá dobře, co naopak ne, co opravdu potřebuju, ne co bych měla podle druhých nebo podle svých vymyšlených „správně“. O tom by se dalo povídat dlouze a dlouze.

Povídej nám nějaký příběh z praxe...

Kontaktovala mě kdysi jedna paní, budu jí říkat paní Věra, která měla problém s ekzémem kolem očí. Když přišla, říkala, že má zakázáno od lékaře používat veškerou kosmetiku, myje se převařenou vodou a má předepsánu hormonální mast, ale moc to nepomáhá a cítí se vážně zoufalá, protože pracuje ve velké firmě, kde se setkává se spoustou lidí, a vůbec jí nedělá dobře se ani trochu nenalíčit. Začaly jsme spolu velmi pozvolna, nejdříve opravdu jen konzultací bez kosmetiky, aby zbytečně nedošlo k většímu podráždění kůže. Ono tohle je celkem běžný postup, aby se právě vyloučily možné nevhodné přípravky. No ale co dál, že? Tady jsem paní Věře nabídla, že spolu můžeme zkusit hledat příčinu jejího ekzému, a tak začala naše spolupráce. Ptala jsem se, kdy se paní Věře ekzém objevil, a ona vyprávěla, jak přišla o práci ve firmě, kde pracovala, a hledala novou, kterou se jí celkem rychle podařilo najít, ale pár dní po nástupu se objevil ekzém kolem očí. Pracovala celý život jako účetní a v nové firmě byla v jedné kanceláři se dvěma novými kolegyněmi. Chtěla dobře zapadnout, a tak se bála říct jedné upovídané kolegyni, že se potřebuje na novou práci a zaučení soustředit, a narůstal v ní strach, že buď bude dělat chyby, nebo si znepřátelí novou kolegyni. Bála se i zeptat šéfa na různé věci kolem účetnictví v jejich firmě, aby si o ní nemyslel, že není dost dobrá, a ve zkušební době ji nevyhodil. No ale tím "koukáním ven" na druhé se opravdu nemohla dobře postarat o sebe a zařídit v nové situaci. Postupně jsme to rozebíraly krok po kroku, včetně možnosti se nalíčit a prostě sledovat, jestli je kůže horší nebo ne. Postupně paní Věra promítala nové poznatky v práci a ruku v ruce ekzém kolem očí ustoupil natolik, že jsem mohla udělat i celkovou kosmetiku.

Záměrně jsem vybrala takový příklad, kde je myslím vidět, že naděje na zlepšení nejen pleti existuje, i když mnohdy je to prostě různě dlouhý proces hledání. Proces přebírání zodpovědnosti za svůj život víc a víc do svých rukou. Každý jsme jiný a potřebujeme něco jiného a je na každém z nás, starat se, abychom přišli na to, co potřebujeme, a pak to zrealizovali.

Jaká je tvá zkušenost s hormonální antikoncepcí a tím, jak ovlivňuje stav pleti? Nejedno děvče v rozpuku se setká s radou, že problémy mladistvé pleti hezky srovná právě hormonální antikoncepce. Jak se na to se svou zkušeností nejen kosmetičky, ale i matky čerstvě dospělé dcery díváš ty?

Předem podotýkám, že nejsem žádný odborník na hormonální antikoncepci, takže můj názor vychází z mé zkušenosti. V období mého prvního manželství se mi objevila periorální dermatitida. Byla to záležitost na několik let, a tak jsem opět mohla vyzkoušet různé cesty. Jednou z nich byla i hormonální antikoncepce, na moji periorální dermatitidu neměla absolutně žádný účinek. Zato na moje nálady, cítění a prožívání velký a vůbec se mi to nelíbilo. :-) Takže jsem ji po nějaké době vysadila. Cestou přes antibiotika, různé masti, krémy jsem se opět dostala k tomu, že jsem si potřebovala přiznat, jak se ve vztahu s prvním mužem cítím, a to postupně řešit. I když to byla dlouhá cesta, tak mi přinesla zkušenost a díky ní jsem dneska tam, kde jsem. :-)

Když dospívala moje dcera a přišla s tím, že si našla přítele, opět byla na stole otázka hormonální antikoncepce. U mě žádné nadšení z téhle varianty nebylo, řekla jsem jí svoje zkušenosti, ale dcera se natolik bála, aby neotěhotněla, že chtěla pro jistotu ještě hormonální antikoncepci. Po roce přišla s tím, že tahle zkušenost stačí, a vysadila ji. Popisovala podobné stavy, co jsem zažívala já. Když začínala brát hormonální antikoncepci, pleť neřešila, tu měla dobrou, zhoršila se jí dost až po vysazení.

Někdo projde dospíváním „bez poskvrny“ na pleti, někdo ne. Zase tady bude hrát nemalou roli genetika a další různé faktory, o kterých je možné polemizovat, i když se setkávám s názory, že jasnou příčinou je hormonální nerovnováha. No ale to nějak k tomu věku patří, ne? Zrovna tak jako ke stárnutí patří vrásky. Takže obcházet uměle už tak svůj rozbouřený hormonální systém, s možností různých nežádoucích účinků, nevidím jako jediné možné řešení problémů s pletí.

Jaká cesta tě zavedla k české přírodní kosmetice, se kterou pracuješ?

Cesta to byla celkem dlouhá, leč opět zajímá a objevná. Už na základní škole mě zajímala kosmetika nebo různé krémy a mastičky. Jednak možná proto, že jsem sama měla problém s ekzémem, a tak jsem zkoušela, co by mohlo pomoci. No a taky jsem měla jednu babičku, která si sama různé masti vyráběla, a druhá babička (kterou jsem bohužel nezažila) měla svoji lékárnu v Jablonci nad Nisou, kde taky tímhle směrem šla. Po základce jsem šla na gympl, protože za komunistů na vesnici bylo pro moje rodiče nemyslitelné, že bych se mohla živit třeba jako kosmetička, no ale tak jsem alespoň zkoušela v té době Avon, Oriflame, LR a jiné kosmetické značky. Po gymplu a nástavbě jsem nastoupila do školní družiny a postupně si vzdělání kosmetičky dodělala a seznámila se tak i s kosmetikou Karla Hádka. Už od prvního základního kurzu s ním jsem vnímala, že mě zajímá. On je pan Hádek chemik a tak nám hodně podrobně vysvětloval různé věci kolem výroby kosmetiky, surovin, z nichž se vyrábí, a hlavně taky jak funguje kůže, a jeho pohledy byly pro mě jako z říše sci-fi. Ostatní firmy se předháněly v reklamách na téměř zázračné přípravky, díky kterým bude pleť krásná a mladá, a on nám vyprávěl o tom, jak vyrábí kosmetiku, kde je cílem podpora fyziologických procesů pleti, aby pleť mohla dobře fungovat a být hlavně zdravá. Řekla bych, že mě hodně ovlivnil v tom používat zdravý selský rozum.

Takže moje cesta, jak mít zdravou kůži, pokračovala dál. V té době jsem měla za sebou zkušenosti s hledáním přes různé léčitele, lékaře, akupunkturu, homeopatii, zdravou stravu, cvičení, atd. Pořád mi ale něco podstatného chybělo, no a pak jsem na jedné konzultaci zažila zase pro mě něco nového. Nejdříve se mě paní ptala, jak se cítím, co doma, co v práci, a docela mě tím zaskočila. Postupně jsme se dobraly k tomu, že dělám spoustu věcí „zvenčí“, abych měla zdravou kůži, ale že je potřeba taky něco „zevnitř“. Na to jsem argumentovala tím, že piju očistné čaje, beru homeopatika. No ale její „zevnitř“ bylo myšleno ještě jinak. Postupně jsem se s její pomocí nořila do svého vnitřního světa, popisovala, co mě trápí, co těší, co vůbec nefunguje, a hledala odpovědi. Tahle cesta mě zaujala natolik, že jsem postupně začala studovat semináře Principů života, ze kterých tahle paní při práci se mnou vycházela. No a tuhle praktickou životní filozofii vlastně studuji dodnes, protože to noření se do svého vnitřního světa považuji za moc důležité, abych mohla být sama sebou. Dělat si na věci vlastní názor, žít svůj život, vědomě si ho tvořit - to je pro mě zajímavá dobrodružná cesta, která se neobejde bez různých překážek, ale dává mému životu opravdu smysl a poznávání, kdo já to vlastně jsem, jak funguju, co potřebuju. O to se pak můžu opřít a tím se cítím silnější a můžu více stát na vlastních nohách. Mnohdy je to opravdu rozdíl od toho, co jsem si původně myslela, že pro mě bude dobré.
No vidíš, kam jsme se dostaly od kosmetiky Karla Hádka. :-) Ale tohle je důležitou součástí mojí cesty, jak se o sebe a svoji pleť (kůži) starat.

Dnes už je tedy tvůj ekzém minulost?

Ten ekzém postupně odezníval, někdy se vracel, ale teď se zhruba 10 let neobjevil. Nevím, jestli se ještě někdy ukáže, ale co vím jistě, že už si neumím svůj život představit bez zkoumání a dívání se pod povrch, co se děje uvnitř mě. A ať přijdu na cokoliv, tak z mého pohledu to je pořád lepší než dělat, že se nic neděje, a popírat, jak se cítím. Pak totiž nemám možnost s tím nic udělat. Nezáleží přece na tom, kdo má jaké problémy, ale co s nimi udělá. A to je na každém z nás, jaký postoj k sobě a ke svému životu zaujmeme. Mnozí touží po lepším životě, ale zázrakem se to nestane.

Starání se o zevnějšek se bere jako samozřejmost. Poslední dobou mi přijde, že si lidé začínají uvědomovat, že jim právě chybí i více si porozumět, poznávat se uvnitř a mít tak možnost hledat řešení, které bude pasovat právě jim. Myslím, že je důležitá rovnováha v té vnější i vnitřní péči.

Z reklam na nás útočí spousta více či méně zázračných přípravků pro zralejší a stárnoucí pleť. Dá se jim věřit? Co hraje ve stárnutí pleti podle tebe hlavní roli, je to genetika, kosmetika, celkově kvalita života... vnitřní krása?

Já se třeba zamýšlím nad tím, kde se vzalo to, že stárnoucí pleť je problém? Nebo že stárnoucí žena má problém! Na tom jsou právě ty reklamy založené. Vždyť je to naprosto přirozený proces!

A spousta z nás si z toho začne dělat těžkou hlavu a snaží se zastavit stárnutí, protože ve společnosti panuje kult mládí. No a tady je zase na každé ženě, aby se s tím popasovala a uviděla, že její hodnota není jen v mladistvé pleti bez vrásek, ale třeba v jejích zkušenostech a jak naplněný život dokáže prožít. Ale tomu potřebuje sama dát hodnotu a neskákat právě na to, že má problém.

No ale zpět k tvé otázce. Ptáš se mě teď, kdy jsem čerstvě po 50. narozeninách. Naprosto jinak bych ti odpovídala ve dvaceti letech, nabitá teoretickými znalostmi.
Z dnešního místa můžu s čistým svědomím říct, že v zázraky už nevěřím. A když je něco navenek jeví jako zázrak, tak je za tím spousta práce a drobných kroků. Tedy pokud se nebavíme o plastikách. :-) Zdaleka bych nepřikládala důležitost právě jen kosmetice, i když mít „dobrý“ krém určitě není k zahození. :-) Podle mě i tady je to hodně individuální. Takže si vůbec netroufnu na nějaká moudra. Ale můžu popsat vlastní zkušenost a to, co jsem vypozorovala u zákaznic. Ty ženy, které se průběžně starají o svoji spokojenost a naplňování svých potřeb, působí celkově mladistvěji (a nejen ženy). No vlastně to, co působí sexy, je, že mají zájem o svůj život, mají svoje sny, touhy a vize, za kterými jdou, a to jim vnáší jiskru do oka. No a jasně, že každý den nebo období není jen samé ejchuchu, ale to, že se nevzdám a hledám, jak se mít líp, má vliv na to, jak se cítím, co vyzařuju a hlavně jaký život prožiju. :-)