Mnoho žen, ale také lékařů má pocit, že pesar je pomůckou, jež je příliš zastaralá či překonaná. V rozhovoru o antikoncepci Jana Musialková uvedla: “Bariérový princip pesaru jako antikoncepce je starý, ale rozhodně ne zastaralý.” Ano, pesar jako antikoncepční pomůcka je už na světě mnoho mnoho let – pojďme se společně podívat, jak se tato pomůcka vyvíjela a jaké měla podoby.
STAROVĚK
Téma ochrany proti nechtěnému početí museli lidé řešit již od nepaměti. A proto se i dnes můžeme dočítat o různých způsobech, které lidé používali již před několika tisíci lety. I když nám tyto směsi připomínají dnešní pesar jen vzdáleně, o určité bariérové antikoncepční metodě bychom s přivřenými oči hovořit mohli. Zmínit můžeme například směs medu a krokodýlího trusu či směs rozdrcených granátových jablek, kuchyňské soli a kamence. Aristoteles zmiňoval také směs kadidla, cedrového a olivového oleje jako vhodnou antikoncepční ochranu. Podle všeho všechny tyto směsi účinek měly, neboť zvyšovaly kyselost poševního prostředí a tím znesnadňovaly přežití spermií.
STŘEDOVĚK
Evropu ve středověku nejvíce ovlivnilo křesťanství, které považovalo zabránění těhotenství za nemorální, proto se v této době mnoho antikoncepčních novinek neobjevilo. Přesto bychom neměli zapomenout na velmi účinnou bariérovou antikoncepční metodu, která byla ve středověku vymyšlena: pás cudnosti – účinnost 100 %. V pozdějším středověku ženy používaly také smotky, které namáčely do různých bylinných odvarů či do vína a následně zaváděly do pochvy.
NOVOVĚK
19. století
První poševní pesar spatřil světlo světa roku 1838. Jednalo se o gumovou pomůcku, kterou pro svou pacientku na míru vyrobil Frederick Adolphe Wilde. Nejprve vytvořil odlitek jejího děložního čípku, podle kterého následně vytvořil pesar. (Ten se odstraňoval pouze při menstruaci.) Tyto pesary měly ovšem krátkou životnost, jelikož se jednalo o netvrzenou kaučukovou gumu, která rychle degradovala. Důležitým krokem proto byla úprava gumového materiálu vulkanizačním procesem. V této podobě se na trhu objevily první cervikální kloboučky pod názvem Womb veil.
V devatenáctém století byly antikoncepční prostředky něco, o čem se nemluví. Když se v roce 1832 lékař z Nové Anglie Charles Knowlton snažil do tohoto tématu vnést trochu jasno a publikoval knihu Plody filozofie neboli soukromý průvodce mladých manželů, byl pokutován a uvězněn za šíření „špíny“. Ovšem mezi lidmi měla tato kniha velký úspěch - prodalo se jí přes 125 000 výtisků. A i později začalo povědomí o antikoncepčních metodách stoupat. Zasadil se o to také ekonom Thomas Maltus, který se obával, že kvůli rostoucí světové populaci nebude dostatek potravin. (Jeho teorií se chytili zastánci eugeniky a v 60. letech 19. století byla v Anglii založena malthuziánská liga. Podobné organizace byly také v Německu a ve Francii. V Nizozemsku jedna malthuziánská skupina otevřela vůbec první kliniku plánovaného rodičovství pod vedením Dr. Aletty Jacobsové. Protože Dr. Jacobsová propagovala membránový pesar, získala v Anglii přezdívku holandská čepička.)
Rozhodující zásluhy o povědomí pesarů měl ovšem až německý lékař Wilhelm Mensinga. Zpočátku publikoval pod pseudonymem C. Hasse. (Některé zdroje to ovšem uvádějí naopak - C. Hasse jako civilní jméno a Wilhelm Mensinga jako pseudonym.) Ten v roce 1882 vynalezl dnes nejvíce používaný membránový pesar, který Germaine Greerová později popsala jako „gumová nádrž na spermicidní látku“. (Kdyby tehdy jen tušil, že jeho vynález zažije na počátku 21. století svůj velký „come back“. )
Pesary nesloužily pouze jako antikoncepční pomůcka, ale používaly se také k odstranění poklesu dělohy. Takovou pomůcku vyhotovil pro svou ženu hodinář z Rotterdamu. Použil hrubší kroužek ze stříbrného drátu s drsnější částí na podporu močové trubice. Tyto „pesary“ se vyráběly z porcelánu, gumy či umělé hmoty. (Po druhé světové válce byla tato pomůcka patentována jako „urethra-pesar“.)
Koncem 19. století skutečně začala porodnost v průmyslových zemích klesat. Ženy v té době již znaly způsoby antikoncepce a také věděly, jak se vyhnout nechtěnému těhotenství. Byly jim dostupné levné a spolehlivé pomůcky: kondomy a pesary z vulkanizovaného kaučuku.
20. století
Začátkem dvacátého století se pesary dočkaly vylepšení a pro jejich výrobu se začal používat plast či latex. Od roku 1920 až zhruba do 60.let byly pesary jednou z nejdůležitějších antikoncepčních metod v USA. Ovšem v České republice byla situace dosti odlišná. U nás se pesary nikdy příliš neujaly a po nástupu hormonálních pilulek se pesary kvůli nezájmu českých žen stáhly z trhu.
21. století
Počáteční velké nadšení hormonálními pilulkami vystřídalo velké vystřízlivění a my nyní začínáme vidět i její negativní důsledky a dopady na ženské zdraví. (Více se můžete dočíst například v knize Život bez hormonální antikoncepce.) Proto se stále více žen začíná pídit po nehormonálních způsobech ochrany a tak se pesary dostávají znovu na scénu. Ovšem ty dnešní moderní pesary se s těmi starými nedají vůbec srovnat. (Když jsem na jedné přednášce ženám ukazovala pesar Femcap, jedna z žen nevěřila, že skutečně takto moderní pesary vypadají. Vzpomínala, že ty dřívější byly obrovské a tuhé jako „gumy od traktoru“.)
Moderní pesary se vyrábějí z měkoučkého a příjemného lékařského silikonu a vybrat si můžete ze dvou typů:
Zdroje informací:
Kniha Historie medicíny od pravěku do roku 2020 Nancy Duinová, Dr. Jenny Sutcliffová, Webové stránky: mum.org, pesary.cz
Veronika je blogerka, která píše pro různé internetové portály a tématu menstruace se věnuje v rozhovorech a článcích v časopisech. Jejími tématy je nejenom menstruace a věci s ní související, ale také různá další ženská témata, například ženské archetypy. Minulostí se pouze inspiruje a vše přetváří do moderní podoby a potřeb dnešních žen. Píše o tom na svých stránkách Bohozena.cz. Rovněž vede kurzy, rituály a semináře pro ženy.
