Vaginální vykuřování

Speciální lázeň pro ženy

Ve světě se setkáváme s několika různými názvy, které metodu vaginálního vykuřování označují: Yoni smudge*, Vaginal Fogging / Smoking či Venus Smoke. Postup a účinky jsou velmi podobné jako u vaginální napářky, s tím rozdílem, že u vaginálního vykuřování se směs bylin s kadidlem umisťuje na žhavý uhlík. Bylinky se používají různé, podle toho, jaké má mít směs účinky. Nejčastěji je to rozmarýn, měsíček, levandule či okvětní plátky růže a také bazalka. Rozmarýn a měsíček se používají pro očistu lůna a bazalka s růží se skvěle hodí pro zklidnění. Vaginální vykuřování pomáhá zmírnit různé nepříjemnosti spojené s menstruací či pohlavními orgány: zmírňuje příznaky PMS a menopauzy, léčí výtoky či kvasinkové infekce.

Nejvhodnější doba pro vaginální vykuřování je čas před menstruací či těsně po jejím skončení. Kdy není vhodné proceduru absolvovat je podobné jako u vaginální napářky. Je to doba, kdy je žena těhotná (a to i tehdy, pokud si tím není zcela jistá), při menstruaci, při vaginální či kvasinkové infekci, pokud má na své intimní oblasti nějaké otevřené rány, vředy či puchýře nebo pokud má zavedené nitroděložní tělísko.

Indonésie

V Indonésii je tato technika velmi dobře známá, běžně používaná a má svou dlouholetou tradici. Vaginální vykuřování je dokonce součástí předsvatebního rituálu, který je určený k očištění intimní oblasti a přípravě na první svatební noc. Nezůstává však pouze u toho a dnes si již v Indonésii můžete takové ošetření dopřát i v nejrůznějších ženských lázních.

„Yoni smudge je tak trochu jako sedět na záchodě, bez toho, aniž bychom musely cokoli dělat. Ale nepředstavujte si obyčejnou záchodovou mísu, ale spíše krásnou dřevěnou krabičku, ve které je zapálená směs voňavých bylin a kadidla. A tato směs voňavých kouřů prostupuje vaší intimní oblastí...“ Výňatek z knihy Balilicious - The Bali Diaries, Becky Wicks

V Indonésii je tato metoda součástí balíčku, který nese název „Vaginální uvolnění – intimní akupresura pro ženy“. Při této metodě se kombinuje vaginální vykuřování se stlačováním určitých bodů v pochvě. Díky tomu dochází k uvolňování bloků v této oblasti a celkovému zlepšení pozdějšího sexuálního prožívání. Poté se za „domácí úkol“ doporučuje pracovat ještě s vaginálními vejci, které pomáhají při péči o svaly pánevního dna a harmonii lůna.

Trend vaginální napářky se pomalu ale jistě začíná z Indonésie dostávat také do jiných koutů světa.

Historické zmínky o vaginálním vykuřování

Zmínky o vaginálním vykuřování můžeme nalézt i v historických záznamech. Lidé starých kultur totiž věřili, že tato forma tepla za pomoci „hojivého kouře“ může vaginu očistit a obnovit. Stejně jako o vaginální napářce, i o této metodě se můžeme dozvědět z archeologických spisů. Například na jednom papyru nalezeném v Egyptě bylo uvedeno, že by ženy měly být v podřepu nad vykuřovadlem naplněném bylinami, pryskyřicemi a kadidlem. Kouř z vykuřovadla totiž následně vstoupí do dělohy a tak prý zvýší ženinu plodnost.

Jsou nám rovněž známy spisy, ve kterých se psalo, že ve věštírně v Delfách v Řecku ženy stály nad dírou v zemi, ze které vycházel kouř a tímto způsobem si očišťovaly své ženské orgány.

Nad věštírnou v Delfách byl prý nápis, který hlásal: „Poznej sám sebe.“ Tento chrám ležel na geologickém zlomu, což bylo běžné i u jiných chrámů. Na Wikipedii se můžeme dále dočíst: „... Před věštěním se musela Pýthie vykoupat v kalském prameni, poté ji odvedli k dalšímu prameni, ze kterého se napila, aby se probudily její věštecké schopnosti. Po skončení všech přípravných procedur ji odvedli do Adytonu. Cestou k prameni, od pramene až do svatyně byla prý zahalena šátkem a šla v doprovodu kněží. Při samotné věštbě seděla Pýthie na trojnožce a z trhliny v zemi prý vdechovala vycházející dým, podle jiných žvýkala vavřínové listy, čímž se dostávala do transu...“
Mohlo se snad jednat o popis zmíněného rituálu? Byla zahalena šátkem... seděla na trojnožce... a z trhliny v zemi vdechovala vycházející dým. Zajímavé je, že při archeologickém výzkumu tohoto místa, nebyla žádná trhlina v zemi nalezena.

Vaginální vykuřování se ale nepoužívalo pouze k očistě: V dřívější době se lékaři domnívali, že ke špatným duševním stavům dochází vlivem posunu dělohy v těle. Jejich představu shrnují slova Platóna: „Děloha, poněvadž to je živý tvor žádostivý plození, kdykoli zůstává dlouho bez plodu, bloudí všude po těle, ucpává průchody a překáží dýchání.“ Proto se ji lékaři „snažili zase dostat zpátky na své místo“ a používali k tomu nejrůznější metody a postupy, například vykuřování a inhalace. Avšak za nejúčinnější lék se považoval vstup do manželství (jen tak bylo možné uklidnit „tvora žádostivého plození“). Vykuřování se prý také používalo jako antikoncepční metoda, s jakou účinností, to ovšem nevíme.

V některých záznamech se také popisovalo použití obou metod – vaginální napářky i vaginálního vykuřování. Tyto dvě metody se používaly v odlišném čase a vzájemně se jejich účinky doplňovaly. Jedna technika se spojovala s elementem vody, druhá s elementem ohně. Jedna se doporučovala provádět při novoluní, druhá při úplňku.

Zdroje informací: www.romper.com, www.thefountainoflife.org, beckywicks.com
* Tento název se rovněž používá pro popis očisty kamenného vaginálního vejce, tzv. Yoni egg.