Ivana Dvořáková je celý svůj život učitelkou. S náctiletými dívkami a mladými ženami přichází do styku nejenom ve svých hodinách matematiky a fyziky, ale byla jim někdy i životní rádkyní a zažila s nimi i mnoho příhod jako lyžařská instruktorka. Vychovala dceru a v současné době se raduje už i z vnučky. Připravily jsme si na ni otázky osobní i napříč dobou.
Jak bylo vnímáno téma menstruace v době, kdy jsi začala učit?
Bylo to v roce 1982. Menstruace byla vnímána jako něco velmi nepříjemného. Hlavní problém byl jak se zabezpečit například při hodinách tělesné výchovy, v létě u vody, při sjíždění řeky nebo v tanečních. O menstruaci jsme se studentkami nemluvili, a pokud některá přišla s tím, že kvůli menstruaci nemůže něco ve škole dělat, odpověď byla většinou: „Menstruace není nemoc, můžeš při ní dělat vše jako jindy.“ To je věc, která se hodně změnila. Dnes vždy omluvu tohoto typu přijmu bez vyptávání a zpochybňování. Je to ale důsledek dnešního vztahu učitel – žák. Můj postoj je stále stejný – myslím si, že menstruace není ve většině případů důvodem k uvolnění ze školních povinností.
Nemohu ale říci, že by téma menstruace bylo dříve úplné tabu. S kolegyněmi, se kterými jsme měly přátelský vztah, jsme se o menstruaci normálně bavily. Většinou v souvislosti s tím, že to byl důkaz toho, že nejsme těhotné. To bylo téma, které jsme řešily nejčastěji.
Stává se, že dívky přijdou poprosit o hygienické potřeby, když menstruace přijde ve škole nečekaně a nemají nic sebou?
Ano, občas se to stane. V takových případech většinou studentky oslovují učitelku tělocviku. V případě, že je to učitel, obrací se na třídní učitelku. Je zvykem, že jako učitelky máme v kabinetě vždy nějaké hygienické pomůcky pro tyto případy.
Jaké hygienické pomůcky jsi používala ty, když jsi byla ještě studentka?
Používala jsem zásadně jednorázové vložky. Nebyly příliš bezpečné ani pohodlné. Vzpomínám si, že vrcholem luxusu, byly ty se samolepicí páskou. Tampóny se daly občas sehnat, takže jsem si je také kupovala. Říkalo se, že jsou velmi nezdravé a proto jsem je používala jen velmi výjimečně. Trochu závidím ženám dnešní možnosti, především menstruační kalíšek.
S nákupem hygienických potřeb bývaly i problémy. Vzpomínám si například na rok 1988, kdy jsem už měla dvě děti. Napsala mi příbuzná ze Slovenska, která měla dvě dospělé dcery, zda bych jim mohla nakoupit a poslat krabici vložek. O pár týdnů později jsem pochopila proč. Bylo to v době, kdy se v tehdejším socialistickém Československu, věci nekupovaly, ale sháněly. Vložky zmizely i z našich drogérií. Nastala doba, kdy se vložky kupovaly pokaždé, když na ně žena v obchodě narazila. Výsledek byl ten, že jsme většinou měly doma zásoby na několik měsíců. Některé z balíků nepohodlných vložek jsem později vyhazovala, to když se po roce 1989 daly koupit vložky vždy a v lepší kvalitě.
Z poznámky o menstruačním kalíšku jsem pochopila, že je ti tato alternativa menstruační hygieny sympatická. Doporučuješ ho třeba svým studentkám?
Na hodinách matematiky a fyziky k tomu není moc prostoru :) Zkušenost s prezentací menstruačního kalíšku na škole ale mám. V rámci výchovy k zdravému životnímu stylu jsme ve škole pravidelně organizovali přednášky pro dívky o hygieně během menstruace. Když se objevil na českém trhu menstruační kalíšek, navrhla jsem kolegyni, učitelce tělocviku, uskutečnit přednášku na toto téma. Souhlasila a přednášku zorganizovala. Později jsem se ale od dívek dozvěděla, že jim kolegyně ihned po přednášce udělala vlastní „minipřednášku“ o škodlivosti této alternativy, přestože ji sama nikdy nevyzkoušela a nic o ní nevěděla. To mě velmi nepříjemně překvapilo, protože nemám ráda odsuzování něčeho, co člověk ani nevyzkouší. Některé dívky (i učitelky) si ale na základě přednášky kalíšky pořídily a informace o něm předávají dál.
Vzpomeneš si ještě, jaký postoj k menstruaci měla tvá babička nebo tvá maminka? Kdo ti vysvětlil, o co se jedná, když přišla první menstruace?
Postoj babičky nebo maminky k menstruaci nemohu popsat, protože o tomto tématu jsme se kromě praktických věcí nikdy nebavily. Vzpomínám si, jak mi babička vyprávěla, že používaly takzvané „klůcky“, které se po použití vypraly a znovu použily. Jednalo se o kousky látek, zda byly i nějak sešité, to nevím. Babička mi říkala, jak my to máme s jednorázovými pomůckami jednoduché a pohodlné. Na to jsem si vzpomněla ve chvíli, kdy mi moje dcera ukázala dnešní látkové vložky. Doba se vrací :)
Otázky ohledně menstruace mi vysvětlila maminka ještě dříve, než přišla první menstruace. Nemám na to žádné negativní vzpomínky. Vzhledem k tomu, že mé kamarádky už všechny menstruovaly, byla jsem nakonec ráda, když přišla i moje první menstruace.
Když se ohlédneš za tím, co jsi jako žena již prožila, co bys ráda vzkázala mladým dívkám?
I přesto, co jsem již prožila, necítím se povolaná něco vzkazovat mladým dívkám. Mám dojem, že mladé dívky ani nestojí o vzkazy. Překvapují mě často svojí jistotou, že všechno vědí nejlépe. Přála bych si, aby si více vážily svého zdraví, nekouřily a nepily příliš alkoholu a také zvažovaly používání hormonální antikoncepce. Jsou i jiné metody, které sice nejsou tak spolehlivé, ale určitě nemají vliv na plodnost v pozdějším věku. Doporučila bych především metodu plodných a neplodných dnů, které si žena určí na základě měření bazální teploty.
Ivana Dvořáková absolvovala v roce 1982 MFF UK, obor učitelství matematika – fyzika. Od té doby pracuje jako učitelka, nejprve na učilišti, potom na gymnáziu a do současnosti na obchodní akademii. Od roku 2005 je ředitelkou OA Lysá nad Labem. Hodně se věnuje projektům, v rámci nichž mohou studenti získat praxi v různých státech evropské unie.
Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!