Porod v domácím prostředí je v Česku stále velmi kontroverzní téma, ačkoliv ve světě je situace již poměrně odlišná. Názory se často mění na základě výzkumů i osobních zkušeností. O tom prvním i o tom druhém píše Lilia Khousnoutdinová v tomto článku.
Porod v domácím prostředí
Slovní spojení "domácí porod" v Česku často automaticky vyvolává hystericky polarizované reakce. Já si v tento moment vždy vzpomenu na okamžik, kdy jsem nechávala svému prvnímu synovi ve Velké Británii vystavovat rodný list a příjemně mě překvapila kolonka trvalý pobyt (pokud se liší od místa narození). Říkám si, jak je možné, že v jednom systému může být určitý postup tak normální a v jiném naopak vyvolává ohromné emoce...
Co říkají výzkumy
Nemám potřebu komentovat časté a málo informované argumenty o „hazardu a šíleném nebezpečí“, protože vím, že nejsou statisticky podložené. Ostatně v tomto příspěvku uvádím i jednoduchou tabulku výsledků jednoho z největších výzkumů, které prováděla Oxfordská univerzita, a myslím si, že z čísel to vyplývá zcela jednoznačně. Zejména pro několikanásobné rodičky v případě nekomplikovaného těhotenství porod doma žádné výrazně zvýšené riziko nepředstavuje, ba naopak, dost zvyšuje šanci "normálního" přirozeného porodu bez nutnosti zákroku. Jak ukázala jiná anglická studie, každý zákrok při porodu nese i pro dítě riziko celoživotních následků, tedy je opravdu dobře je minimalizovat.
Když se zároveň podíváme na nedávný výzkum Karlovy univerzity, který se zabýval motivacemi žen, které doma rodí, i z něj dost jasně vyplynulo, že se spíš jedná o ženy vzdělanější, které takové rozhodnutí učiní na základě velmi dobré informovanosti. V těchto případech se tedy zcela jistě nejedná o náhodný hazard z neznalosti. Bavíme se samozřejmě o plánovaném domácím porodu, obvykle za asistence zkušené porodní asistentky.
Můj pohled na domácí porod
Neříkám, že porod doma je pro každou. Každopádně v případě, že mi to zdraví dovolí, je to moje volba. Žena totiž rodí dobře tam, kde se cítí v bezpečí, a já se cítím být v bezpečí doma. Zároveň naprosto chápu a respektuji ženy, které chtějí mít během porodu lékařské zázemí a to je to, co zajišťuje jejich pocit bezpečí.
Jedna z krásných možností, kterou domácí porod poskytuje, a zároveň možnost, kterou by mohl poskytovat případně i porodní dům (nicméně bohužel v Česku zatím žádný není), je například kontakt se staršími dětmi ihned po porodu a velmi silný bonding, který díky tomu může vznikat. Když se totiž starší děti přímo porodu účastní, či se s mladším sourozencem setkají bezprostředně po něm, mají možnost ho přivítat a cítí se tak být přímo zapojené do procesu vstupu nového člena do rodiny. Sourozenecký vztah má pak příležitost začít na pevném a silném základu.
Volba, zda mít děti u sebe i v průběhu samotného porodu, je pochopitelně velmi individuální. Určitě to může být v některých případech krásné, v jiných zase naopak poměrně náročné, už jen proto, že pro ženu je důležité starat se opravdu jen sama o sebe a být maximálně „uvnitřněná“, což malé děti mohou narušovat. Naopak pro starší děti, které chtějí, mají zájem a jsou schopné porodní prostor nenarušovat, to může být vskutku velmi přínosná zkušenost. Dívkám to mimo jiné samozřejmě dodá určitý vzor toho, jak by i ony mohly snadno v budoucnu porodit.
Domácí prostředí má mnoho různých specifik, ale primární je to, že žena nemusí nikam odjíždět, takže porodní proces nemusí být narušen. Zároveň má každá rodička v tomto případě možnost upravit si porodní prostor přesně podle svých představ. Na druhou stranu se pochopitelně může potýkat i s tím, že musí spoustu věcí zařídit a obstarat, například ve smyslu porodních pomůcek či úklidu, což je třeba v porodnici automaticky řešeno za ni.
Ve finále je podle mě snaha objektivně sepsat nějaká pro i proti v tomto případě naprosto scestná. Jedná se totiž o natolik individuální a intimní rozhodnutí, že jediné, co si můžeme vzájemně dávat, jsou určitě informace a potom hlavně respekt, obzvlášť k odlišným volbám. Neexistuje totiž dokonalý způsob, jak porodit. Existuje jen dokonalý způsob, jak porodit podle sebe s vědomím toho, že další žena může mít zcela jiný názor a že můj porodní sen může být její noční můrou a naopak.
Chcete více informací?
Měla jsem velkou čest doprovázet desítky žen (i mužů) na cestě těhotenství a porodu. Dnes "provázím" virtuálně skrze online program předporodní přípravy na www.ecstaticmama.cz. 💗 Moje první a druhá kniha ("Ženské příběhy 1 a 2") se skládají zejména z příběhů těhotenství, porodu a mateřství. A kniha o rituálech - Novodobé ženské rituály - byla nejspíš první, která popisovala detailně v češtině jak uspořádat předporodní a poporodní rituál. Přeložila jsem film Birth As We Know It, najdete jej s českými titulky pod názvem Porod, jak jej známe. Více informací o porodech se můžete dozvědět také z rozhovorů s odborníky - každý čtvrtek vychází nový na #mamatalks.
Z českých webových stránek mohu doporučit stránky porodních asistentek UNIPA a festival Respekt k porodu.
Je máma třech děti, publicistka, historička a ceremoniářka. Před více jak 10 lety začala v Čechách pořádat semináře o přirozených porodech, kolekcí extravagantních šperků otevřela téma sebelásky a v posledních letech se věnuje také udržitelné módě a přechodovým rituálům. Podílela se na vzniku několika knih, nejznámější jsou Ženské příběhy a Novodobé ženské rituály. Podporuje řadu neziskových organizací, nyní skrz vlastní nadační fond Propolis. Je také vášnivou cestovatelkou, její oblíbenou zemí je Bhútán.
