Snad každá menstruující žena alespoň jednou vyzkouší tampon. V řadě reklam, studií zaplacených samotnými výrobci a výroků extremistických ekoložek je ale někdy těžké se vyznat. A proto jsme se pustili do zkoumání tohoto tématu!
Proč ženy používají tampony
Tampony mají několik nesporných výhod. Jedná se o pomůcku, která se zavádí dovnitř do pochvy a jediné, co vypovídá o tom, že žena menstruuje, je vykukující šňůrka z pochvy (pomineme-li menstruační nálady). „Ukrytá“ menstruace je v dnešní době hodně praktická a dovoluje ženám normálně fungovat i během jejich dnů. Naše společnost zatím bohužel neoplývá přílišným pochopením k cykličnosti ženy (za což jsme ale právě my ženy přímo zodpovědné).
Tampon jako jednorázová pomůcka vyhovuje také našemu životnímu tempu… koupit, použít, vyhodit. Jsou situace, jež si bez tamponu nedovedou představit ani ty, které je jinak nepoužívají. Jde o letní dovolené i sportovní aktivity, které si žena nehledě na menstruaci nechce odepřít.
V čem spočívají zdravotní rizika
Suché tampony, které si zasunujeme do pochvy, odírají sliznici a vytvářejí na ní drobné trhlinky. Navíc se z tamponů často uvolňují vlákna, která se pak zachycují na stěnách pochvy a sliznici dráždí.
Většina tamponů je vyrobena ze směsi viskózy a bavlny. Viskóza (rayon) je celulózové vlákno. Vyrábí se podobně jako umělá vlákna (PES), tedy protlačením tekuté hmoty tryskami. Výchozí surovinou pro výrobu je celulózová hmota ze dřeva nebo bavlny. (Viskóza byla vyrobena již v 19. století ve Francii jako náhražka hedvábí, a proto se jí také říká "umělé hedvábí".) Vlákna viskózy jsou vysoce absorpční, a proto rychle absorbují menstruační krev. Současně ale také výrazně vysušují sliznici pochvy. V kombinaci s tím, že jsou běžné tampony běleny chlórem, při jehož použití se uvolňuje dioxin, nepředstavují zrovna zdravotně nezávadné řešení.
Do tamponů se do 90. let přidával také gelový absorber na bázi polyakrylátů (používá se běžně do dětských plen, výrazně zvyšuje savost). Kvůli riziku TSS se dnes při výrobě tamponů již nepoužívá.
Často zmiňovaná "chemie v tamponech" je tedy:
- dioxin – vedlejší produkt vznikající při bělení viskózy chlorem
- zbytky pesticidů a herbicidů, které jsou používány při pěstování bavlny
- parfemace
- ftaláty uvolňující se z plastových obalů
Nejčastější výhoda – možnost koupání při menstruaci – má ale také své riziko. Tampon do sebe totiž nasákne vodu, ve které se koupete. A ať už je to chlorovaná voda z bazénu, či voda z rybníka „kypící mikro životem“, není to pro pochvu nic dobrého.
Kombinace všech těchto faktorů může v mnoha případech za podporu či přímo vznik různých zdravotních potíží, z nichž tou nejméně závažnou jsou vaginální infekce (stav, kdy je výtok z pochvy hojnější, déletrvající, má žluté nebo zelené zbarvení, je hrudkovitý, zapáchá a nebo je doprovázen nepříjemným svěděním a pálením). O často zmiňovaném syndromu toxického šoku najdete informace v samostatném článku - TSS (toxic shock syndrome).
„Jako bumerang“ se k nám pak vrací i to, že jednorázové pomůcky zanášejí naši planetu odpadem. Rozpad běžně prodávaného tamponu se počítá na stovky let. Alarmující je i to, že nejčastějším odpadem na mořských plážích jsou aplikátory od tamponů.
Proč nevhazovat tampony do záchodu, ale do koše?
Viskóza, ze které jsou tampony běžně vyráběny, je velmi odolný, pružný a biologicky nerozložitelný materiál. A tak i když je často tampon menší než naše exkrementy (častý argument v diskusích o tématu záchod/tampon…), může způsobit ucpání odpadního potrubí. Problém nastává také při kontaktu se strojním vybavením čerpacích stanic nebo nátoku na čistírnu odpadních vod, kde se viskóza namotává na oběžná kola čerpadel až do jejich úplného ucpání. Následně pak musí být zařízení zastaveno, a pokud nedošlo k jeho poškození, tak alespoň rozebráno a vyčištěno.
Máme tedy tampony používat, nebo ne?
Vzhledem ke zdravotním i ekologickým negativům mnoho žen hledá jiné řešení. Vynecháme-li vložky, z nichž ty běžně prodávané mají mnoho negativ společných s tampony, může být řešením tampon z mořské houby nebo menstruační kalíšek (video tampon vs kalíšek). Je tu ale i střední cesta a tou jsou „bio“ tampony Natracare*. Používají se stejně jako ostatní tampony. Rozdíl je v tom, že jsou vyrobeny pouze z certifikované bio bavlny (včetně aplikátoru) – tedy žádné pesticidy, žádná viskóza a rozložení do pár týdnů. Nejsou běleny chlórem – tedy žádný dioxin. Žádná parfemace, žádné plasty. Žádné uvolňování vláken do pochvy – to, co se u běžných tamponů uvolňuje, jsou totiž krátká a rovná vlákna viskózy.
Jsou ale ženy, pro které žádné tampony nebudou "ty pravé". Dívkám s pevnou panenskou blánou budou pomůcky zaváděné dovnitř způsobovat bolest. A ženám s citlivou nebo velmi úzkou pochvou, budou tampony způsobovat nepříjemné pocity tlaku a v některých případech také podporovat menstruační bolesti.
Máme štěstí, že žijeme v době, kdy můžeme volit z mnoha možností… ale všechny máme jen jedno zdraví!
*Pozn. autorky: Existují i jiné značky, ale informace, které uvádím, mám ověřené pouze u této značky. Najdete ji také na e-shopu Maluna.
Zdroje: Wikipedia, www.natracare.com, www.feminismus.cz a mnoho dalších přečtených během let, kdy se problematikou menstruační hygieny zabývám.
Zakladatelka blogu Kalíšek.cz a žena, která v roce 2006 přivezla do Čech první menstruační kalíšky. Hned po studiu biologie a matematiky na VŠ začala podnikat na internetu a proto je dnes nejenom odbornice na menstruaci i další ženská témata, ale i na e-commerci. Zajímá se také o udržitelnou módu a rozvojové vzdělávání. Je matkou Helenky a Zorana, miluje cestování a je vášnivá kočkomilka vlastnící jednu fenu.