Ne všichni menstruující jsou ženy – ne všechny ženy menstruují

Má první menstruace

Nikdy bych si nemyslel, že zakrvavené spodní prádlo ležící bez ladu a skladu v mém pubertálním pokoji, mi tak silně utkví v mé paměti téměř po desetiletí. Psychologie tento druh mentálního obrazu nazývá flashbulb memories neboli zábleskové vzpomínky. Jedná se o živý obraz, který zůstává silně v paměti vtisknutý. Je to jako oslepující záblesk fotoaparátu, který tuto vzpomínku doslova vpálí do vaši mysli, a po kterém zůstává už navždy jizva. A má první menstruace je právě takovou vzpomínkou – vzpomínkou, která změnila pohled na můj život už navždy...

Cass Bliss Clemmer jako aktivista se svým projektem Toni the tampon upozorňuje na fakt, že menstruují také trans muži a nebinární osoby.

Než jsem dostal svou první menstruaci, nikdy jsem se pořádně nezamyslel nad tím, co to pohlaví znamená a jaký je rozdíl mezi takzvanými chlapci a dívkami. Byl jsem mladším ze dvou sourozenců a patřil jsem do skupiny, která byla výlučně tvořena chlapci. Vzpomínám si na to, jak jsem zhruba v pěti letech přemýšlel nad tím, jak mi bude růst penis. Nedocházelo mi ale, že mezi mnou a ostatními chlapci ze skupiny existují anatomické rozdíly. A také bych si nemyslel, že právě tyto anatomické rozdíly budou tím, co proti mě společnost použije, ve snaze přiřadit mi škatulku, do které ale nepatřím.

Nevěděl jsem, co to znamená transgender nebo že existují ještě jiné možnosti pohlaví než varianta „Adam a Eva“, o kterých jsme se učili v biblické škole. Můžete si být jisti, že mezi všemi pasážemi, které jsme četli, nebyly žádné informace o sexualitě, pohlaví a o sexu jako takovém. Jakoby doslova bůh zakázal mé konzervativní komunitě byť jen slůvkem se zmínit o daných tématech a menstruaci.

I když bych chtěl vinit svou komunitu a generace před námi za problémy naší minulosti a současnosti, myslím si ale, že má matka se mě snažila připravit, jak nejlépe uměla, na mou první zkušenost s první menstruaci. (Přečtěte si článek Co říci, když přijde první menstruace). Není to však její chyba, že jsme žili a ještě stále žijeme v době, kdy je menstruace takové tabu. A tak je většina dospívajících ponechána na pospas, aby si sami poradili s tímto transformativním krokem směrem do dospělosti. Jediné, co jsem se naučil z mé komunity, popkultury, náboženství a z opakujících se reklam, byl vzkaz, že začátek menstruace je něco jako zlatá vstupenka do ženství.

Ta myšlenka mě děsila.

Ženy a samotné ženství bylo pro mě cizím územím, na kterém jsem se cítil zoufale nepohodlně. Vnímal jsem, jak kolem mě ženy dospívají a skvěle do tohoto společenství zapadají. Chtěl jsem se z těchto řad dostat pryč, roztrhat onu pomyslnou zlatou vstupenku a utíkat, co možná nejdál od vstupních bran do ženství. Byl jsem šťastný a chtěl jsem zůstat takovým, jakým jsem byl - prostě jen svobodný Cass: dítě bez pohlaví, které touží po dobrodružství  a chce najít svůj kus štěstí ve světě. Ve světě, který se jej ale snažil svrhnout. Chtěl jsem zkrátka v tomto stavu zůstat a pranic jsem netoužil stát se ženou.

Avšak bez ohledu na to, jak horlivě jsem prosil a modlil se k vyšším silám nade mnou a kolem mě, abych menstruaci nedostal, pochopil jsem, že takhle to v životě nefunguje.

Bylo mi patnáct nebo šestnáct a díval se na tu zvětšující se červenohnědou skvrnu na mém spodním prádle. Bylo to jako podpis mého těla, které mě tímto zradilo. Díval jsem se na tu skvrnu a cítil jsem, že něco ve mě zemřelo a ztratil jsem svobodu být tím, kým jsem věděl, že jsem. Získání menstruace znamenalo, že teď musím být žena – ať už je to ve skutečnosti cokoli.

Vnímal jsem ten tlak společnosti, který mi nařizoval chovat se určitým způsobem, protože teď už jsem přeci „oficiálně“ žena. Seděl jsem na záchodě, čelil realitě a věděl, že teď už se nic z toho, co bylo, nevrátí zpět. To málo, co jsem o menstruaci věděl, bylo, že když příjde, jen tak se nezastaví. Ta představa opakující se menstruace mnou hluboce otřásla. Plakal jsem, dokud jsem mohl popadnout dech.

Podporuji menstruující osoby všech pohlaví.

O 72 menstruací později...

Teprve když mi bylo 21 let, jsem začal chápat, že hranice, které mě nutily existovat ve světě jako „žena“, byly do značné míry umělé a s mou menstruací ve skutečnosti neměly nic společného. Právě západní společnost tyto umělé hranice posiluje, to když nám diktuje, jak se máme jako určité pohlaví chovat, oblékat či jednat. Právě uvědomění umělosti těchto hranic přivedlo zpátky k životu tu část ve mně, o které jsem si myslel, že nadobro umřela. A tak jsem byl znovu volný. Byl jsem volný vyjadřovat sebe takového, jaký jsem a takového, jaký jsem věděl, že jsem přes dvě desetiletí. Nyní už bez ohledu na to, co na to řekne společnost nebo kam se mě bude snažit nátlakem zaškatulkovat...

Můj život jako nebinární osoba

Krátce po tomto uvědomění jsem začal žít svůj život jako nebinární osoba. Cítím se znovu svobodně díky tomu, že jsou pryč ty kategorie a škatulky, které mne tak omezovaly. Vrátil jsem se znovu do toho pocitu svobody, jež jsem pociťoval před svou první menstruací.

A jak je to nyní? Jsem hrdný trans a nebinární osoba, jež naplňuje svůj život aktivismem. Každý den vyzývám společnost, aby změnila a přehodnotila své nahlížení na lidi, kteří menstruují. Jak je nutíme patřit pouze do kategorie ženství. Společnost se mě stále snaží zařadit do příslušné krabice. Avšak namísto toho, abych se hroutil a pouze ze strachu, že nebudu označován "jako normální", se snažil do té krabice uměle natlačit, přemýšlím raději o krvavém spodním prádle v době mé první menstruace...

Krvavé spodní prádlo bylo vlajkou kapitulace ve válce za mé svobodné prožívání dospělosti. Ta vzpomínka je stále živá a bolavá, ale znovu si připomínám, že už odmítám trávit život jinak, než vyjadřováním toho, kým doopravdy jsem - ať už zrovna menstruuji či ne.

Nálepka hlásá: "Podporuji všechny menstruátory." Takto by se dali označit menstruující osoby.

Zdroje:
*https://www.lunette.com/blogs/news/bleeding-for-freedom-as-a-non-binary-menstruator
** Nebinární lidé nejsou výlučně mužské či ženské identity.