Mirka Papajiková: „Vědomý pohyb mi pomohl srovnat mé tělo a zdravotní stav”

S Mirkou Papajikovou jsme si povídaly o jejím tanečním projektu Divé ženy, o lásce k tanci i o tom, jak rozvíjet ženskost a přitom se neodcizovat mužům. Po přečtení rozhovoru budete chtít protančit zbytek života.

Jste lektorka, tanečnice, choreografka, fotografka. Zapomněla jsem na něco? Kdo je Mirka Papajiková?

Jsem především žena, která miluje tanec. Vědomý pohyb mi pomohl srovnat své tělo a zdravotní stav. Vím tedy, že práce s tělem má smysl, a proto ji sdílím. Buď jako lektorka, choreografka nebo třeba i pečovatelka (tak říkám své činnosti zaměřené na jemné uvolňování těla formou masáží, relaxačních a uvolňovacích technik). Jako fotografka také podporuji vědomí v těle, aby vypadalo přirozeně a krásně.

Mirka Papajiková - tanečnice, choreografka a lektora

Divé ženy

Dnes jsme tady hlavně proto, abychom si povídaly o projektu Divé ženy. Můžete ho představit čtenářkám?

Představení Divé ženy je takovým vyprávěním příběhů o tom, jaké jsme, když jsme samy, a jaké jsme, když jsme s muži, jak ztrácíme, hledáme i nacházíme svoji opravdovost a naladění na sebe i na ostatní.

O čem představení je? Odehrává se v něm příběh, nebo pracujete se symboly?

Tanečně divadelní představení Divé ženy je o opravdových mužích a hlavně o ženách, o našich maskách, obavách, bojích a hysteriích, ale i o našich nadějích, vzájemné podpoře a kontaktu s vnitřní moudrostí. Příběhy tam jsou určitě patrné, ale pohybové ztvárnění dává divákovi možnost vlastního výkladu a připomenutí situací z vlastního života.

Tanečně divadelní představení Divé ženy
Tanečně divadelní představení Divé ženy

Jak projekt vznikl a co je jeho cílem?

Projekt vznikl jako má reakce na zkušenosti z ženských kolektivů, sdílení příběhů, zkušenost z tanečního divadla Bílá Velryba a jako prostor pro novou kreativní komunitu mužů a žen. Cílem představení je archetypální příběhy sdílet pro podporu opravdovosti, lásky a (sebe)vědomí nás všech.

V popisku Divých žen si pokládáte otázky jako „Jak rozvíjet ženskost a neodcizovat se mužům?” nebo „Kdy nejsme DOST a kdy jsme zase MOC?”. Bylo by ode mě troufalé chtít znát odpovědi? Nebo musíme přijít na představení?

V představení se snažím odkrývat různá tabu, přinášet svůj pohled a zkušenosti nejen své, ale i desítek žen, se kterými jsem se kdy přátelsky, lektorsky, sestersky potkala. Co se týká otázky o rozvíjení ženskosti, tak vnímám silnou tendenci rozvíjet se buď do totálně feministické pozice, nebo naopak do jakési bezbřehé rozbředlosti a závislosti na ženských kruzích a rozpouštění své identity v ženském kolektivu. Oba extrémy vnímám, že se mužům vzdalují a vzájemnou interakci komplikují i tím, že mají na muže nereálné požadavky. U druhé otázky, tedy kdy nejsme dost a kdy jsme zase moc, otevírám téma sebevědomí a sebehodnoty. Vnímám, že i vlivem médií, ale i obecně společnosti, výchovy, kultury… má mnoho žen pocit, že prostě nejsou dost dobré. To se může samozřejmě týkat i mužů, ale představení se přeci jen trochu více zaměřuje na ženy. Ukazujeme různé nezdravé způsoby, jak se snažíme být „in“, „trendy“ a „super cool“ a jak to ve výsledku nikam konstruktivně nevede. Jak svou hodnotu odvíjíme od posudku okolí a zachytáváme se do sítí vzájemného hodnocení. Zodpovídání té původní otázky je o hledání harmonie a vlastní autenticity.

V představení jste zpracovala téma strachu, hysterie a vnitřní moudrosti. Čeho se nejvíce bojíme jako ženy?

To je zajímavá otázka. Netroufám si odpověď takhle generalizovat, protože podle úrovně naplňování potřeb se bojíme různých věcí. Nicméně v představení zpracováváme strach z nepřijetí a z odevzdání, z čehož pramení přílišná kontrola, podbízivost, překračování hranic a další destruktivní vzorce chování, které často ústí ve výbuchy hysterie a nekontrolovatelného vzteku, následnou lítost a propad do ještě větší kontroly a tak stále dokola.

A co si představujete pod pojmem moudrost?

Pro mě je to jakýsi kontakt sama se sebou, kdy vnímám svoje potřeby a hranice, kdy si plněji uvědomuji svou existenci, její vnitřní komplexitu a provázanost. A z toho dovedu odvozovat komplexitu a provázanost vnější.

Tanečně divadelní představení Divé ženy

Víte, kdo na představení chodí? Najdou se v publiku i muži? A je představení vůbec vhodné i pro ně?

Na představení chodí cca 65 % žen a 35 % mužů. Mnoho mužů doprovází své partnerky, ale na představení chodí muži i z vlastního zájmu a představení je pro ně obzvlášť velmi vhodné, protože jim může výrazně pomoci pochopit některé ženské myšlenkové pochody a (z mužského pohledu) zvláštní chování.

Chodí na nás lidé, které téma mužsko-ženských a žensko-ženských vztahů zajímá, lidé, kteří se chtějí nechat inspirovat, a samozřejmě také přátelé, tanečníci, zájemci o tanec a zapojení do mých lekcí nebo třeba i do představení.

Jak zvládáte koronavirovou situaci? Hráli jste letos naživo?

Lockdown na jaře 2020 jsme zvládali velmi dobře. Celou hru jsem přepsala do scénáře a překlopila do činoherní podoby, resp. do podoby rozhlasové hry. Bylo to zajímavé, zábavné a hlavně se to dalo trénovat i online, protože scházet jsme se nemohli. V roce 2020 jsme před lockdownem stihli dvě veřejná představení v divadle a pak v červnu dvě kratší ukázky v ulicích Prahy v rámci festivalu Praha žije hudbou. Také jsme realizovali jedno představení v kombinaci s činoherní částí online.

Podzimní lockdown nás zastihl v přípravách na odloženou derniéru a mě vlastně úplně sestřelil. Neměla jsem už sílu to celé táhnout, vymýšlet program a možnosti, jak dál nějak fungovat, tak jsem vyhlásila pauzu. Měla trvat do ledna, ale bohužel se situace nelepší, tak doufám a věřím, že se nám podaří nabrat síly na podzim.

Vztah k sobě

Hodně se věnujete tanci. Ženám nabízíte taneční kurzy, je to tak?

Ano. Kurzy tedy nabízím i mužům, ale žen určitě chodí více.

Jak tanec pomáhá budovat vztah k sobě? A funguje to pro každého?

Velmi.☺ Tanec v mém pojetí primárně rozšiřuje vědomí v těle a já z vlastní zkušenosti vím, že když si začneme být vědomi svého těla, uvědomíme si i procesy, které se v něm odehrávají, začneme nacházet cesty porozumění, smíření sami se sebou, ale i s okolím.

Introspekcí a rozvíjením porozumění svému vnitřnímu světu, začínáme lépe rozumět i světu vnějšímu, jsme k němu otevřenější a laskavější, což má pak zpětně pozitivní vliv na vztah sama k sobě. A funguje to na každého, kdo nevěří tomu, že žijeme jen v hlavě (cogito ergo sum), ale že jsme se narodili do těla a skrze tělo prožíváme tuto realitu, kterou skrze tělo (a samozřejmě i skrze myšlení) můžeme přetvářet.

Co pro vás znamená tanec? Na co myslíte, když tančíte?

Tanec je pro mne způsob života, přemýšlení, interakce a prožívání. Tančím, když dýchám, když chodím, vařím, zametám, když dobíhám tramvaj, telefonuji nebo vyprávím. Myslím na tisíce různých věcí i vůbec na nic. Tanec je integrální součást mého života a nedá se izolovat pouze do tanečního studia nebo divadelního sálu.

Mirka Papajiková

Jak vnímáte svoje tělo? A bylo to vždycky tak? Byl tanec i pro vás cesta, jak své tělo začít mít ráda? Nebo ho vnímáte spíše jako prostředek, jak to naučit další ženy?

Tělo je můj domov. Dřív jsem ho používala jako nástroj, chtěla po něm výkony a aby nějak vypadalo a něco umělo. Chovala jsem se k němu jako třeba ke kabelce – mělo unést cokoli a hodit se do něj dalo taky cokoli.

Před pár týdny jsem porodila miminko. Chodí k vám ženy po porodu, aby přijaly své tělo, které se těhotenstvím a mateřstvím může změnit?

Určitě ano. Můj přístup k tanci a pohybu rozvíjí primárně právě ten kladný vztah k tělu, který je u žen (asi v jakékoli fázi života) často potřeba podporovat, protože nám to společnost, sociální sítě, média a vlastní nároky moc neusnadňují.

A jemná, laskavá forma pohybu je pro ženy po porodu určitě vhodnější než výkonnostní cvičení slibující „návrat do formy“ bez ohledu na křehkost ženského těla nebo správné provádění.

Na svých lekcích lidem představuji cestu k tanci a pohybu s vědomím, že každý jsme v jiné kondici, jiné fázi cyklu, s jinými zkušenostmi, potřebami, záměry… a že tedy není nutné dojít do stejného bodu, ale zachytit tu esenci, pochopit pohybový princip, integrovat nové podněty a jednoduše ujít po té cestě třeba i jen pár krůčků ve svém tempu, protože to má ve výsledku mnohem větší efekt než dosažení jakéhosi stanoveného cíle za cenu dalekého překročení svých fyzických a mentálních hranic a možností. S tou jemností se totiž mnohem lépe rozvíjí návyk. Zatímco při tlaku na výkon často rychle ztrácíme chuť a sílu pokračovat.

Dá se říct, jaký „problém” si u vás ženy tancem nejčastěji řeší? Nebo chodí tančit „jen tak pro radost”?

Chodit si tančit jen tak pro radost je také vlastně jakési „řešení problému“, pokud máme pocit, že v tom životě není radosti dost ☺. Nicméně nejčastěji ke mně chodí ženy, které mají pocit, že:

  • ztratily přístup ke své ženskosti
  • se stydí projevit
  • se jim nedaří ladně hýbat.

A já je podporuji v tom, aby:

  • začaly rozšiřovat vědomí ve svém těle
  • skrze rozvoj sebe-vědomí se uvolnily do sebeprezentace
  • se cítily krásně ve svém těle
  • se cítily silné, pružné, elegantní
  • se do tance a svého těla zamilovaly.

Vztah k menstruaci

Vzpomenete si, co bylo první, co jste o menstruaci slyšela? Těšila jste se na ni, nebo jste se bála?

Možná jsem o ní poprvé slyšela ve škole, ale nic jasného nebo srozumitelného. Určitě jsem se nijak netěšila, ale ani jsem se nebála. Jednoduše jsem neměla tušení, co se bude dít.

Jaký je váš vztah k menstruaci dnes? Jak se měnil a hrají v něm roli konkrétní situace, osoby, informace či zkušenosti?

Dnes mám načteno spoustu informací, posdíleno i zažito mnoho zkušeností a cítím se tak mnohem více vědomá v tom, co se s mým tělem děje. Hodně mne inspirovala přednáška na psychologii na FF UK, kde se mluvilo o tom, jak hormonální antikoncepce ovlivňuje výběr životního partnera. Antikoncepci jsem krátce potom vysadila a s tancem a ženskou taneční skupinou věnující se tématům ženskosti jsem svou cykličnost začala poprvé skutečně vnímat, ctít a mít ráda. Velkou inspirací mi byla určitě kniha Mirandy Gray Rudý měsíc.

Povídala jste si o menstruaci s maminkou? Dají se tancem léčit i “nemocné” vztahy v ženské linii?

S maminkou jsme si začaly povídat až v dospělosti, takže tuto zkušenost bohužel nemám. Vnímám ale, že právě tancem a přístupem k tělu a pohybu, který zastávám a rozvíjím, se můj vztah k sobě a k ostatním včetně žen v mé rodině pozitivně proměnil a moje schopnost otevřeně a laskavě komunikovat se také velmi rozvinula. Nedovedu říci, do jaké míry v tom hrály roli i další faktory, ale vnímám, že cesta tance mne ovlivnila opravdu velmi výrazně.

Chodí k vám tančit i ženy z generace našich maminek?

Chodí ke mně ženy ve věku od 16 do 76 let ☺. Ženy 60+ jsou spíše výjimkou, ale tím, že lekce nejsou výkonnostní a srovnávací, tak je do nějaké míry zvládne úplně každý. Vždy ukazuji směr, nějakou esenci pohybu. A každý pak podle své kondice, úrovně koncentrace a zkušeností se může rozhodnout, kam až zvládne dojít.

Mirka Papajiková

Jakou spojitost má dle vašich zkušeností tanec a cyklus ženy? Pomáhá tanec od bolesti? Tančí ženy jinak během různého období cyklu? Je pro ně nějaký pohyb vhodnější než jiný?

Během cyklu se naše chuť a potřeba tančit přirozeně proměňuje. Dovedu sice naplno tančit v představení i v menstruační fázi (jeviště a diváci z vás ten výkon vydolují vždycky), ale cítím se pak podstatně unavenější. Pokud tedy v této fázi tančit „nemusím“, tak jsem tanečně velmi úsporná a zaměřuji se spíše na jemné uvolňovací pohyby, dechové techniky a automasáže. V mém pojetí to stále ještě spadá do projektu Rozvoj tancem, ale navenek se to už moc jako tanec „netváří“. ☺

V každé fázi je tanec a pohyb vhodný. V dynamické fázi nám půjdou skvěle technické prvky – stojky, skoky, točky, cviky pro zvýšení kondice, posilování vlastní vahou apod. V ovulační fázi může být naprosto skvělá kontaktní improvizace, pokud jsme otevřené tanečnímu doteku s dalšími lidmi. V předmenstruační fázi jsou zase skvělé spirály, volný tanec, taneční tvorba a improvizace. V menstruační fázi pak oceníme zmiňované uvolňovací pohyby (primárně vycházející z pánve) nebo např. vlnění v páteři. Spolu s dechovými technikami jsou tyto jemné pohyby skvělou podporou pro uvolňování bolesti a napětí z těla.

mirka-papajikova
Mirka Papajiková
Lektorka, tanečnice, choreografka, fotografka

Mirka o sobě říká, že je především žena, která miluje tanec. A když se podíváte na její profesní život, pochopíte. Je to lektorka, autorka tanečně divadelního představení Divé ženy, mnoho let pracovala v divadle Bílá velryba a v minulosti se podílela také na projektech jako zážitková seznamka či zážitková angličtina. Ženám pomáhá pomocí tance rozvíjet sebe-vědomí a lásku ke svému tělu.

Více informací najdete na jejím webu mirkapapajikova.cz.

Redakce blogu Kalíšek.cz
Autorky článku

Mnoho článků na tomto blogu vzniká spoluprací několika žen. Také otázky pro rozhovory připravujeme společně. Z toho důvodu vznikl tento "profil". Možná právě pod ním najdete ty nejzajímavější články, protože když ženy spolupracují, vznikají ty nejlepší věci!

Články autorky

Doporučujeme také následující články

Taneční představení Měsíční spirála

Představení Měsíční spirála je inspirováno knihou Mirandy Gray - Rudý měsíc a tématicky navazuje na představení Ženy Luny. Oslavuje ženskou energii, kreativitu a přirozenost žen ve své cyklické podstatě.

Alice Mičunek: "Cyklická jóga respektuje ženský cyklus"

"Jóga je nezbytnou součástí mého života. Díky ní jsem se naučila žít svobodněji, opravdověji vnímat a radovat se." říká Alice Mičunek, jejíž cesta lektorky jógy začala v roce 2014 na lektorském kurzu jógy v indické Rishikeshi. Kromě různých jógových cvičení, které mnohé z nás znají (a třeba i cvičí), vyučuje Alice také cyklickou jógu - a o ní bude dnešní rozhovor.